Je jasné, že profesionální sportovci jsou vystaveni značnému riziku, že se zraní, a to jak při utkání či závodě, tak při tréninku. Samozřejmě, toto riziko není ani zdaleka u všech sportů stejné. Například u ping-pongu může být téměř minimální, zatímco třeba u hokeje je mnohem vyšší, a to i přes povinné používání nejrůznějších ochranných pomůcek.
Zde tedy může být zajímavé se podívat, který ze sportů má nejvyšší míru rizikovosti. To může pomoci zejména mladým sportovcům, kteří se rozhodují, co by je vlastně bavilo a jaký sport chtějí dělat. Možnost zranění je totiž kritériem, které bychom neměli podceňovat.
V první řadě je jasné, že nebezpečí úrazu bude vyšší u kontaktních sportů. A nejde jen o různé například boxerské zápasy, ale také o fotbal, hokej a podobně, kdy se dva či více hráčů může srazit. Každá kolize, zvláště ve vysoké rychlosti, totiž může mít nepříjemné následky.
Asi tedy nebude překvapením, že na prvním místě stojí nejrůznější bojové sporty, ať už se jedná o výše zmíněný box, MMA či jiné. U nich se s úrazy nejen počítá, ale jsou dokonce považovány za běžnou součást daného sportu. A je pravda, že jeho účastníci často odchází ze souboje v nepěkném stavu.

Dobrá, ale co ty, kde se se zraněním předem nepočítá? Zde hrají trochu zvláštně prim koňské dostihy. Zde se totiž mnohdy nezraní jen žokej, nýbrž i jeho zvíře. Navíc koně mohou být leckdy nevypočitatelní a mohou zareagovat jinak, než bychom chtěli. Neštěstí je pak hned na světě.
Samozřejmě, risk podstupujeme všude. Je však dobré se ptát, zda nám onen sport za to nebezpečí skutečně stojí. A teprve poté, co si na tuto otázku odpovíme s jistotou ano, bychom se měli dát na kariéru profesionálního sportovce. Můžeme si totiž být jisti, že nás úrazy, ať už lehčí či těžší, rozhodně neminou, bez ohledu na to, jak dobří budeme.